Je však pro věčnou spásu také nutné věrně vyznávat vtělení našeho Pána Ježíše Krista.
Patří tedy k pravé víře, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, je Bůh a člověk.
Bohem je z podstaty Otce před věky zrozený, člověkem je z podstaty matky narozený v čase.
Dokonalý Bůh, dokonalý člověk z rozumové duše a lidského těla.
Rovný Otci vzhledem k božství: menší nežli Otec vzhledem k lidství.
Třebaže je Bůh a člověk, přece nejsou dva, nýbrž je jediný Kristus.
Je jediný nikoli z proměny božství v tělo, ale přijetím lidství v Boha.
Vždy a všude jeden, nikoli ztrátou podstaty, ale jednotou osoby.
Neboť jako rozumová duše a tělo jsou jeden člověk, tak Bůh a člověk je jediný Kristus.
Byl umučen pro naši spásu: sestoupil do pekel: třetího dne vstal z mrtvých.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé.
K jeho příchodu mají všichni lidé vstát se svými těly a budou ze svých vlastních činů skládat účty.
A ti, kteří činili dobré, půjdou do věčného života; kteří pak zlé, do ohně věčného.
Toto je víra katolická, kterou kdo by věrně a pevně nevyznával, nemohl by být spasen.
(Z Breviarium Romanum přeložil Jan Gerndt)
